MORÁLNÍ SELHÁNÍ
5. 5. 2008
DÁ SE MORÁLNÍ SELHÁNÍ Z MINULOSTI VYMAZAT NEBO S ČLOVĚKEM ZŮSTANE AŽ DO KONCE ŽIVOTA?
Tohle to je opravdu velice těžká otázka, myslím, že nejlépe by ji zodpověděl člověk, který nějaké morální selhání ve skutečnosti zažil. Zde mi však můžete oponovat tím, že svědectví jednoho člověka nestačí a já s tím musím samozřejmě souhlasit. Je zde totiž evidentní, že každý člověk by tuto situaci neprožíval stejně, mířím tím k tomu, že každý má jiný charakter a především jinak srovnané hodnoty. Hodnoty, to je to slovo, které je v této chvíli nejdůležitější a nepřehlédnutelné! Totiž člověk sobecký, bezcharakterní či bezohledný bude určitě danou situaci vnímat jinak než člověk skromný, obětavý či cílevědomí. S tou cílevědomostí však do určité míry, pokud překročíme hranici dostaneme se do ne již pozitivní role. Tak jak to tedy je?
Já osobně se domnívám, že záleží také hodně na vážnosti našich morálních selhání. Ovšem je asi jasné, že zde se jedná o vážnější prohřešky. Jde o to jestli člověk svůj prohřešek přizná, uvědomí si ho a nebo jestli ho odmítá a trvá stále na svém. Pokud ho odmítá, pak ho těžko vymaže, bude se cítit ukřivděný i v minulosti! Pokud si ho je vědom, záleží na vážnosti, uvědomil-li si svou chybou, uvědomil-li si kolika lidem třeba ublížil a kolik jich do dnešního dne nese následky, pak bude nějaké vymazávání asi nemožné. Pokud šlo však o nepodstatnou nebo méně podstatnou záležitost, která se již vyřešila je možné, že ji z paměti vymaže.
Jde o typ člověka, jde o jeho morální hodnoty, o postavení ve společnosti a o vážnosti a uvědomění si prohřešku. Pokud člověk v minulosti ublížil již spousta lidem a hodlá s tím pokračovat nadále, pak mu bude nějaké vymazávání asi úplně jedno. Člověk poctivý a uvědomělí a především nohama na zemi nad tím však bude bádat ještě hodně dlouho. Pokud je takový jak zde udávám v příkladě, pak asi těžko bude chodit spát s klidným svědomím. Tento člověk bude neustále vzpomínat na to, komu ublížil a jak se zachoval a bude to chtít vrátit zpět nebo se bude snažit všem to vynahrazovat. Stane se z něj dokonce i třeba lepší člověk, bude mít nějaký cíl, který dříve třeba neměl. Dříve se v době komunismu hlásil ke straně a udával své blízké, ted mu to jeho svědomí nedá spát a tak se bude tímto prohřeškem motivovat a dosáhne výš než by dosáhl bez tohoto prohřešku., Rozhodně to neobhajuji jen tvrdím, že se zde perfektně uplatní heslo „všechno zlé je pro něco dobré“, ale berte to s rezervou.
Stejně však někde ve skrytu duše bude až do poslední hodinky vědět, že udělal něco špatně, že ublížil spoustě lidí, ale své činy už nevrátí.
Člověk by se měl totiž předem rozmýšlet, pak teprve konat. Jak říká známé přísloví: „dvakrát měř a jednou řež“. Totiž myšlenky můžeme mít špatné nebo hodné trestu, ale vždy je můžeme přebít těmi lepšími a nevyplavou napovrch, kdež to činy už zpátky nevezmeme. Čin sice napravíme lepším, ale to, že ublížil někomu jinému již nespravíme nikdy!
A to je pointou celé této úvahy, celého zamyšlení nad touto otázkou. Člověk mnohdy učinil spoustu špatných věcí jen z toho důvodu, že se do věcí vrhal po hlavě a bez rozmyslu. Tomuhle všemu se dá předejít, můžeme naše konání ovlivňovat. A to je to nejdůležitější, tohle si uvědomme!
Člověk žije jen jednou, a tak by se měl snažit konat, co nejlépe, aby na něj všichni vzpomínali v dobrém a aby toho kladu bylo více než záporu. Proto až budete někdy ve svílezné situaci vzpomeňte si na některá stará a vám třeba zdánlivě nepotřebná přísloví. Zamyslete se pořádně nad tím, co chcete udělat a jestli je to opravdu důležité či nezbytné a jestli je vaše rozhodnutí správné. Následky totiž nemusejí být příjemné ani pro vás ani pro okolí. Právě jedním z následků může být nemožnost vymazání minulosti, na kterou neradi vzpomínáme.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář