LÁSKA
5. 5. 2008
Co to vlastně všechno je? Má to nějakou příčinu? A v čem je ta příčina? Co to všechno jenom znamená? Proč nějaká láska je? Jak člověk pozná, že překročil určitou hranici a zamiloval se? Samé otázky bez odpovědí, otazníky bez důvodů. Je to stále do kolečka. Na nic neznáme odpověď. Myslíme si, že jsme na spoustu věcí přišli, ale to nejdůležitější je nám stále záhadou. To nejdůležitější není člověk schopen vyřešit. Nebo se o to spíše nepokouší? Kdo ví?
Jediné, co je známo je to, že láska je určitý cit. Co je cit? Cit je určitý emoční objekt? Dalo by se to tak také říci? Nejspíše ano, ale to je v tuto chvíli dost nepodstatné. Je to projev náklonnosti k tomu druhému? To je slabá míra LÁSKY, a tím si buďte stoprocentně jisti. Kdyby zde šlo jenom o náklonnost, pak to není zase tak velkým problémem. Každý si lásku prožívá asi jinak, v jiné míře s jinými pocity, ale v jednom se to spojuje. Je to stav, kdy člověk nepřemýšlí, má zatemněnou mysl a myslí jen na jedno, být s tou danou osobou. Život se mu dočista změní, už není jako dřív. Člověk sám se změní, těžko říci jestli k lepšímu nebo horšímu. Rozhodně není sám sebou. Jediné co se mu honí hlavou je vzpomínání na toho druhého. Neustálá nedůvěřivost, nejasnost a obrovská paličatost. A je toho ještě spoustu a spoustu.
Člověk se nechová přirozeně, chvíli se směje pak zase pláče. Lidé by mu chtěli pomoct, ale ve skutečnosti to vlastně není ani možné. Jak se tohle jen tak může dít? Když nám učitel na základy společenských věd řekl, že láska je vlastně určitý projev, kterým si člověk vytváří své potomstvo, koukala sem s otevřenou pusou. Dalo by se to nějak přibližně takto formulovat? No něco na tom bude, zvířata to neřeší a páří se s kýmkoliv. My jsme však jiní. A nemyslím si, že zde jde jenom o páření, vždyť je to nesmysl. Tohle všechno přece neděláme jen proto, že se chceme pářit. Zní to dost směšně, ale ani moc není.
Když už se v člověku něco takového dokáže vytvořit, tak proč ne i ve člověku, kterého ten dotyčný miluje? Nebylo by to všechno mnohem lehčí? Nevypadalo by to momentálně ve světě jinak? Co se stalo, stalo se, to je pravda. Vemte si ale, že naše tělo samo o sobě je sama dokonalost, proč by v tomhle měla být nějaká vada? Není náhodou i tenhle cit sám o sobě dokonalý, jen mi na to nemůžeme přijít? Podle mého názoru by se na to přijít dalo jen se o to nikdo nepokouší. Nikomu to nepřijde důležité. V současnosti jde stejně pouze o kariéru a peníze. Moc je tím hlavním cílem. Kdo by se zajímal o nějakou lásku, když jí k ničemu nepotřebuje, že ano? Tohle si říká asi spousta lidí. Člověk prostě myslí jenom na sebe. Chce si užít život bez ohledu na to, jak ho žijí ostatní. Myslí si, že je to v pořádku. Jenže zapomíná na to, že život bez lásky je jako květina bez květů. Sice žije, ale nevykvete. Tady je to stejné. Člověk bude sice žít svůj život, ale ne naplno. Bude to jako na půl. Jak může být život bez lásky. Život bez lidí, kteří vás mají rádi a bez člověka který vás miluje a vy jeho přece nemůžete žít naplno. To je přece proti všem pravidlům. Tohle nejde. Kdyby nebyla láská, náš život by byl temnější než je nyní. Láska je právě světlem našeho života, je tím, co náš život dělá pěknější. Láska dokáže zpříjemnit krutou realitu. Když je vám na nic, když už si myslíte, že život nemá žádný smysl, stačí, když si vzpomenete na lásku a hned máte pro co žít. Mít pro co žít je tím nejdůležitějším. Každý si jednou za život musí ujasnit, proč mu stojí za to žít. Proč mu stojí za to obývat tuhle planetu. Každý má šanci si tento důvod najít, záleží už jen na něm jestli ho najde či nikoliv. Každý ho má, to si pamatujte.
Existuje láska na první pohled? A jestli ano, co to pak je? Láska na první pohled asi ne. Je to spíše zamilovanost na první pohled. Člověk je schopen se zamilovat na první pohled. Nevím čím je to způsobeno. Toho člověka uvidíte, uslyšíte promluvit a je to. Prostě k němu něco začnete cítit, můžete se bránit, ale neodoláte. Tohle je zamilovanost. Zamilovanosti se dá ještě uniknout. Máte šanci vyklouznout včas a nespadnout do pasti lásky. Láska je sice krásná věc, ale občas dokáže pořádně kopnout a to je pak tou největší bolestí. Když člověk opustí zamilovanost a dostane se přes hranice lásky má prohráno. Buď ho totiž dotyčný miluje a on prožije to nejkrásnější, co vůbec lze a nebo ho nemiluje a pak prožije tu největší bolest. Ocitne se před otázkou jestli stojí za to žít nebo ne. Proto se vás ptám: „Stojí tohle všechno vůbec za to“? Stojí pro to krásné platit tím nejhořčím zklamáním? Asi ano, něco za něco. Zlo se neobejde bez dobra, láska se neobejde bez zklamání. Za všechno se platí.
Jedno je, ale jisté prožít svoje vlastní nešťastné období bez přátel je nemožností. Vždyť přátele jsou jedním z toho nejdůležitějšího, co my potřebujeme. Říká se přeci, že v nouzi poznáš přítele a tohle rozhodně není výjimkou. Tohle je věc, kde přátele potřebuje úplně každý. Pokud je nemá, nevím co se stane, ale rozhodně to nebude nic pěkného. Přátelé jsou tím největším pokladem, co máme, a proto bychom si jich měli dostatečně vážit.
Někdy musí člověk pořádně bojovat. Vždyť vlastně celý život je boj. Bez boje by to nešlo. Hlavní je si v hlavě ujasnit, proč bojovat. Najít si důvod toho, proč vynaložit nějakou sílu proto, abychom dosáhli toho po čem toužíme.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář