MALÝ PRINC
5. 5. 2008
Nejprve bych měla asi sdělit stručný obsah knihy „Malý princ“.Tak tedy: Malý princ žil na planetě se svoji růží, která měla čtyři trny na to, aby se ubránila před celým světem. Na jeho planetě byly ještě tři vyhaslé sopky, které měli význam snad jen pro něj. Rostly zde také baobaby. Jeho planeta byla malinká, ale on s ní byl spokojený. Malý princ se vydává na dlouhou cestu a poznává nové planety. Setkává se s králem, zeměpiscem, domýšlivcem, pijanem, byznysmenem a lampářem. Poznává jednotlivé postavy. Nakonec se dostane na planetu Zemi, kde zjišťuje důležitost své květiny. Uvědomuje si čím mu je.
Kniha obsahuje velké množství myšlenek, a také ponaučení. Autor se snažil do textu vložit to, jak by se k sobě lidé měli chovat navzájem. Poukazuje také na citlivost každého z nás. Z venku působí tato kniha jako dětská pohádka, ale ve skutečnosti skrývá spoustu myšlenek. Jádro věci je ukryto pod jakousi slupkou.
Je zde poukázáno také na to, že lidé jsou na sobě určitým způsobem závislí. Jeden bez druhého by se jen těžko obešel. Lidé se potřebují, i když si to mnohdy ani neuvědomují.
Tato myšlenka je podle mého názoru naprosto zásadní. Jak by mohl fungovat například malíř pokojů bez stavitele nebo fyzik bez matematika. Všichni lidé se neznají, ale určitá spojitost mezi nimi přece jenom je. Proto čím dříve si uvědomíme závislost na tom druhém, tím lépe.
Obal může být mnohdy krásný a na první pohled důvěryhodný, jak je to ale ve skutečnosti? Nesmí to být krása, která nás přesvědčuje o důvěře k tomu druhému. Proto nikdy nesmíme zapomenout, že "co je důležité je očím neviditelné."{Antoine Exupéry, Malý princ, kapitola 21}
Je to přece srdce, které by mělo určit náš směr. Srdce to pozná nejlépe. Oči jsou v tomto ohledu méně důležité. I pod škaredým zevnějškem se mnohdy skrývá krása a ta je ze všeho nejdůležitější.
Zde bych chtěla jen připomenout, že to může být trochu zavádějící. Neznamená to totiž, že pěkný člověk nemá dobré srdce, ani že ošklivý člověk má vždy srdce dobré. Jen nesmíme posuzovat lidi podle vnější stránky, ale naopak podle té vnitřní : "Oči jsou slepé musíme hledat srdcem."{Antoine Exupéry, Malý princ, kapitola 25}
Autor zmiňuje i pouta mezi lidmi. Člověk by měl vnímat zodpovědnost vůči lidem, kteří jsou mu blízcí. Musí si uvědomit, že by mu mohl ublížit, pokud na něj nebude brát ohledy. Měli bychom si vážit jeden druhého a vnímat tu určitou zodpovědnost. Každý si musí uvědomit, že "se stáváš vždy zodpovědným za to cos k sobě připoutal."{Antoine Exupéry, Malý princ, kapitola 21}
V knize si Malý princ nejprve neuvědomuje zodpovědnost ke své růži, ale když pochopí čím mu je, chce se za ní vrátit na svou planetu. Má o ní také strach.
Kdyby si každý rodič uvědomil jakou zodpovědnost má ke svému dítěti, nejspíše by to na světě vypadalo jinak. Proto musím s autorem zase souhlasit.
Malý princ k životu vodu nepotřeboval, stačila mu jen trocha slunečního světla. Když však někdo vynaložil úsilí proto, aby vodu dostal, napil se s obrovskou radostí. To protože „voda může dělat dobře i srdci.“{Antoine Exupéry, Malý princ, kapitola24}
Člověk je tedy schopný ocenit obětavost toho druhého, je rád pokud pro něj druhý něco udělá. I podle toho se mnohdy poznají dobří přátelé. Jsou schopni obětovat se pro druhého.
Lidé jsou však i schopni radovat se ze štěstí druhých. Tedy jen někteří, ale přece tací existují. Bývají to ti, kteří nemyslí jen na sebe. Na světě je bohužel dost lidí, jež se nad tím jen rozesmějí a řeknou : „Co by mě zajímalo štěstí druhých, nejdůležitější je snad to moje, ne?“, tak ti vám nebudou dobrými přáteli.
Víte moc dobře, že všichni nejsme stejní. Někteří z nás jsou silnější a někteří zase slabší. Někteří se dovedou bránit, jiní ne. Proto bychom na sebe měli brát ohledy. Ti silnější by se měli starat o ty slabší a chránit je. Ne jim ubližovat! Všichni přece víte, že „lampy musíme chránit stačí závan větru a lampa zhasne.“{Antoine Exupéry, Malý princ, kapitola 24} Tak to chodí i v životě. Proto pokud je ve vašem okolí někdo slabší, nedělejte si z něj legraci a raději mu pomozte. Zkuste se někdy vžít do situace slabších a třeba vám to dojde.
Tuhle myšlenku napsal autor velmi výstižně. Snad se jí budou lidé někdy řídit.
Lidé si mnohdy nedovedou vážit toho co mají. Malý princ žil s růži poměrně dlouhou dobu, ale až v okamžik, kdy ji opustil, si uvědomil, čím mu je. Zjistil jak je pro něj důležitá. Proto bychom si měli vážit jeden druhého. Neplatí to však jen mezi lidmi. Vztahuje se to i k věcem, které nám patří. Měli bychom si vážit jídla, které máme. A nejen jídla, ale i vody a předmětů, jež nám někdo daroval. Zamyslete se někdy nad tím, co máte a co naopak některým lidem chybí. Třeba si pak začnete lépe vážit některých věcí.
A pokud si nejste jisti láskou k tomu druhému, přečtěte si následující citát : „Má-li někdo rád květinu, jedinou toho druhu na milionech a milionech hvězd, stačí mu, aby byl šťasten, když se na hvězdy dívá. Řekne si : Tam někde je má květina…Ale sežere-li beránek květinu, bude to, jako by najednou všechny hvězdy pohasly,“{Antoine Exupéry, Malý princ, kapitola 7} a třeba na to přijdete.
Knížka se mi líbila. Autorovi se podařilo do textu začlenit určitá ponaučení. Ve zdánlivé pohádce je spousta filosofických myšlenek. Po přečtení knížky se nad sebou člověk pořádně zamyslí. Text je velmi jednoduše napsán, ale nutí člověka k uvažování.
Jediné, co bych autorovi vytkla je citát : „Jedině děti vědí, co hledají.“{Antoine Exupéry, Malý princ, kapitola 22} Určitě na tom něco bude. Je jasné, že děti mají svůj vlastní svět. Mají své cíle. Vědí, co hledají, jelikož netuší, že ne vše je dosažitelné. Nemyslím si však, že všichni dospělí nejsou cílevědomí a nevědí, co hledají. Život je plný nástrah a to málokteré dítě ví, proto je těžké souhlasit s tím. Každý má však svůj vlastní názor.
Rozhodně si myslím, že stojí za to si knížku přečíst.
Komentáře
Přehled komentářů
1. proc na jinych planetach je 1 osoba a na jeho 2(on+kytka) 2. proc se musel zabit, aby se dostal zpet ke kytce 3. jak opustil planetu a jak se vratil?
Kniha mého srdce
(Tereza, 17. 2. 2021 15:01)
Přeji krásný den,
knížku jsem dostala od rodičů, když jsem byla v první třídě a od té doby doprovází můj život. Má v sobě tolik pokladů a ráda se k ní vracím.
Víte děti neznají slovo nedosažitelné, protože by jsme se nikdy nenaučili chodit, mluvit, psát. Vše co nám teď přijde už automatické a samozřejmé, toho by jsme nikdy nedosáhli. Dítě nepochybuje o tom, že bude chodit, protože každý den dělá krůčky vpřed. A to je to poselství, nic není nemožné, jen je důležité v to věřit. ♥
Dobrá volba
(františek, 25. 12. 2011 23:39)Knížku jsem si přečet ve svých 56 letech a mohu řici že tolik pravdy v tak málo řádcich jsem ještě nečetl. Hned jsem ji doporučil svým synům.
reakce
(míša, 15. 3. 2009 12:03)rozhodně nebyl zaujatý:) šlo jen o vydedukován vlastního názoru:D...jj přečti neni to jen pohádka jak se může zdát..v těch nejjednoduších věcech jsou ty největší tajemství;)
Malý princ
(Radek Faban, 14. 3. 2009 5:22)Popis knížky se mi moc líbíl a doufám, že nebyl nějak zaujatý. Rád si ji přečtu.
hmm
(alfonzo, 22. 2. 2022 21:14)