ÚVAHY A MALÁ ZAMYŠLENÍ

Buddhismus (Cesta k osvícení)

Robert C. Lester

Buddhismus se dělí na dva hlavní směry: theravádu a mahajánu. Mahajána se dělí na školy, z nichž každá vyzdvihuje jiný aspekt nauky. Buddha dospěl k názoru, že lidská existence i svět přírody podléhají neustále změně, ustavičnému vznikání a zanikání a nemají trvalý základ. Jedná se o sled okamžiků, kdy zánik jednoho je zároveň vznikem druhého. Lidé si utrpení způsobují sami, protože lpí na tom, co se neustále mění, na vlastním životě a hmotných statcích. K osvobození je nutné zpřetrhat všechna pouta a prostřednictvím přísné tělesné a duševní kázně tuto iluzi neměnnosti prohlédnout. Odříkání a meditace vedou k osvícení-poznání pravého stavu věcí a k osvobození od utrpení-nirváně. K nirváně vede střední cesta, která je vyvarováním se 2 extrémů-askeze a uspokojení smyslové žádostivosti. Příčinou utrpení je karma-působení lidských myšlenek, slov a skutků. Karmický zákon je postaven na víře ve sled životů (sansára), z něhož se lze vymanit pouze odstraněním žádostivosti. Člověk sklízí výsledky karmy z předešlých životů, až  život skončí karma vyvolá další život. Důležitá je důvěra ve tři klenoty: Buddhu, dharmu a sanghu.

Buddha si po šesti letech uvědomil příčinu lidského utrpení. Jeho učení se nazývá dharma a hovoří o čtyřech vznešených pravdách: učení jest, příčinou utrpení je žádostivost, odstranění utrpení je možné, cestou jež vede k odstranění utrpení je 8-dílná stezka. Ta se skládá ze tří oddílů: Moudrosti (pravé pochopení,pravý záměr), Mravnosti (pravé mluvení,pravé jednání, pravá životospráva), Duševní kázně (pravé úsilí, všímavost, soustředění).

            Buddha založil mnišská řád-sanghu podporovanou laickou dobročinností. Hlavním pramenem o Buddhovi a jeho době je Trapitaka, která je složena ze tří košů: sútry, vinaji a abhidharmy. Sighárta Gautama byl ovlivněn bráhmanismem a džinismem. Tyto dva směry věřily, že živá bytost má věčnou, neměnnou duši-atmán, Buddha tuto myšlenku odmítá. Říká, že vše z čeho se skládá živá bytost se každým okamžikem mění, vzniká a zaniká. Právě víra ve skutečnost existence trvalé duše způsobuje lidské utrpení a nespokojenost.

Buddha po osvícení 44 let putoval a učil laiky a mnichy. Laikové by měli dávat mnichům almužny a dodržovat 5 mravních pravidel: nezabíjet, nelhat, nekrást, nezákonný pohlavní styk a nepít alkohol. Mezi významné Buddhovi žáky patřili: Šáriputra, Ráhula, Ánanda, Upálí, Dévadattu. Buddha souhlasil se vstupem mnišek do řádu. První mniškou byla Mahápradžápáti. Ti kdo se rozhodli pro život v bezdomoví se zavázali náročnému mravnímu a dennímu režimu. Nesměli: ničemu ukončit život, lhát, krást, pohlavně obcovat, pít alkohol, účastnit se zábav, spát na vysokém lůžku, mít peníze, jíst více než jedno jídlo denně.Mohli vlastnit minimum majetku. Podle Vinaji se po Buddhově smrti selo v období dešťů 500 mnichů a potvrdili učení, které odříkal Ánanda a Upálí. Později byl sestaven kázeňský řád-Prátimókša, který obsahuje 227 zákazů. Dále byl ustanoven zvláštní řád pro mnišky, který obsahuje dvakrát tolik pravidel. Prátimókšový zákon musí být každý měsíc v klášterech odříkán a mniši se musí vyznávat z porušení řádu.

Po Buddhově smrti se z přijetí do řádu vyvinul formální akt vysvěcení. Vysvěcení na noviciát předpokládá: minimální věk 15 let, přidělení vychovatele a učitele, ostříhání, žluté roucho a pronesení: „Beru útočiště v Buddhovi, v dharmě a v sangze“. Poté je poučen o deseti pravidlech. Plné vysvěcení nastává až ve 20 letech, předpokládá svolení rodičů, aktu musí být přítomno 10 mnichů, zavázání k plnému dodržování Prátimókšova zákona.

Mezi laiky se rozšířilo uctívání Buddhových ostatků a ostatků jeho žáků. Podle Tripitaky Buddha sám chtěl vložit své ostatky do Mohyl-Stúp. Jeho kosti byly rozděleny na osm dílů mezi osm skupin laiků. Nejmocnější stúpy jsou postaveny tam, kde Buddha údajně pobýval.

Před rokem 300 př.n.l byla zformována Mahajána. Objevují se totiž nové sútry údajně zachycující vyšší Buddhovo učení. Theraváda se kloní k názoru v ranných sútrách, že cílem mnišského života je arhatství, jehož lze dosáhnout jedině mnišskou kázní, nikoli laickým životem. Mahajána se kloní k názoru, že cílem je plné buddhovství, lze ho dosáhnout i v laickém životě. Kritizuje snahu o získání arhatství, k naprostému odstranění utrpení lze dospět jen v duševním stavu Bódhisattvy („bytost toužící po osvícení“), neusilují pro sebe, ale pro dobro ostatních. Rodí se znovu a znovu, aby osvobodili ostatní od utrpení. Mahajána vychází z Lotosové sútry, Zření čisté země a Sútry o dokonalé moudrosti.

V buddhismu jsou běžné ranní a večerní recitační obřady, před Buddhovu sochu nebo jiný symbol se položí květiny, svíce a kadidlo. Hlavním denním obřadem je obětování jídla. Dvakrát měsíčně mnichové recitují a vyhlašují pravidla kázně.

Klíčové životní události jsou vyjadřovány, chráněny a obdařeny požehnáním při zvláštních rituálech. Dále se slaví Nový rok a Buddhovo narození, osvícení a smrt. Théraváda slaví tyto události v jeden den při úplňku v květnu-vaišákha. Japonští buddhisté slaví tyto svátky v různé dny roku. Typické jsou také oslavy začátku a konce doby dešťů a rok je uzavřen slavností sklizně.