BIBLE KORÁN A CHASIDSKÁ VYPRÁVĚNÍ
5. 5. 2008
BIBLE:
Nejprve je asi nutné rozdělit si jednotlivé části z Bible podle starého a nového zákona. Možná se to nezdá, ale rozdíly těchto dvou částí jsou docela patrné. Ve starém zákonu se píše například: „Oko za oko, zub za zub“. A v novém: „Oko za oko, zub za zub, já však pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi“[Matouš 5-6, str. 15, ods. 38-39, O odplatě]
Já osobně se tedy přikláním více k té druhé variantě. Podle mě není řešením mu to oplácet stejným způsobem, protože pak budu stejný jako on a to není řešením.
V Bibli se najde spousta moudrých nápadů a myšlenek, ale naopak také množství scestných a na první pohled velmi hloupých věcí. Ale je to otázkou názoru každého z nás.
Velmi mě to překvapilo, protože by mě ani nenapadlo, že tam může být nějaká věta s kterou bych souhlasila. Byla jsem příjemně překvapená. Pravdou je, že to není rozhodně lehké čtení, ale je to nejspíš základem vzdělání.
STARÝ ZÁKON:
1)Deuteronomium: Kap.5 - verše 1-21
Opakování desatera:
Tato část pojednává nebo se spíše vrací k Desateru božích přikázání. Vysvětluje je nanovo, aby si je lidé lépe pamatovali a častěji připomínali. Je to velmi důležitá část Bible, která pojednává o tom jak by se k sobě měli lidé chovat navzájem.
„Nezabiješ
Nesesmilníš
Nepokradeš
Nevydáš proti svému bližnímu falešné svědectví“.[Pátá Mojžíšova 5-6, str. 165, ods. 17, 18, 19, 20, Opakování desatera], tak jest psáno v Bibli. Není to rozhodně špatná myšlenka. Kdyby se tímto zákonem řídili lidé po celém světě, vypadalo by to tu asi o něco jinak. Ale na druhou stranu není divu, protože člověk, jehož posvátnou knihou není Bible, se tímto zákonem nemá proč řídit. A stejně ne každý věřící dodržuje toto Boží přikázání. Většina lidí si myslí, že to odčiní jednou prostou modlitbou. Dá se říci, že tím pádem si může dovolit cokoli, protože až se pomodlí bude to zase tak jak to má být. Co je to potom za zákon, když si ho lidé, dá se říci, neváží, ale spíše ho zneužívají. Nemluvím samozřejmě o všech teistech. To v žádném případě. Narážím pouze na některé.
Sama tato kniha klade na srdce každému, že nesmí mít jiného Boha. Musí dodržovat den odpočinku, což je velmi překvapující, protože si myslím, že to také dost lidí nedodržuje. To jim, ale ani náhodou nezazlívám.
Každý musí ctít otce i matku. Tak by to mělo fungovat asi ve většině rodin, ale je to velmi složité. Řekla bych spíše, chovej se k rodičům slušně, ale ne vždy musejí mít pravdu. Na věc si vždy udělej hlavně vlastní názor, ale proč si nenechat poradit.
Stojí zde také, že nesmíš ostatním nic závidět. Myšlenka je to sice pěkná, ale ne tak úplně reálná. Své hlavě těžko někdo poručí, může se o to pokusit, ale nevím jestli se mu to povede. Měl by se hlavně pokusit ovládnout a chovat se slušně.
To je z této části vlastně všechno, byla sice velmi krátká, ale obsahovala spoustu věcí k zamyšlení. S něčím jsem souhlasila, s něčím ne, ale to rozhodně neznamená nesouhlas s tímto úsekem starého zákona. Je to jen shluk myšlenek a otazníků, které se ve mně vytvářejí a reakce na ně. Nikdo vám neřekne jestli jsou pravdivé či ne.
2)Deuteronomium: Kap.6 – verše 1-9
Milování jediného Boha:
Tento úsek nás seznamuje, proč máme ctít Boha a milovat ho. Oznamuje nám jak mu dokázat, že ho opravdu milujeme a z jakého důvodu mu to dokazovat. Když jsem četla řádek po řádku nebyla jsem si jistá tím, jestli je to iluze nebo opravdu něco reálného. Slova typu: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou sílou“[Milování jediného Boha, kap. 6, verše: 1-9], mě docela vyvedly z míry. Každý člověk je snad svobodný a může si určovat sám v co bude věřit, co bude uctívat a milovat. Možná to bylo myšleno jinak, ale psáno je to dost tvrdou formou. Na druhou stranu po nich zase chce pouze vděk za to, že je vyvedl z Egypta. Tak tedy těžko říct, jak to chápat.
Nejspíš tím chce říci , že všichni musí Boha milovat a nosit v srdci. Musí mít stále na paměti, že on je vyvedl z Egypta a chce za to, aby ho ctili a milovali.
Část byla velmi krátká a tak bylo velmi těžké toho co nejvíce pochytit. Nemohu však říci, že bych s tímto kratičkým textem byla za -jedno, spíše naopak. Je to nejspíš také z toho důvodu, že nevěřím v Boha.
3)Kazatel:
„Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje“.[Kazatel]
Kazatel vyučoval lidi poznávat, přemýšlet a bádat. Tato část Bible sama přemýšlí nad životem a nad životním utrpením. Kazatel přemýšlí a zároveň lidem objasňuje, jak to je a poučuje je o tom. Informuje o tom, co si lidé k Bohu mohou dovolit a co ne. Říká jak se mají lidé chovat k sobě navzájem.
V článku se objevují strasti nebo spíše nepříjemnosti celého života. Například, život není lehký, člověk někdy neokusí ani spánku. Což je pravda a stává se to čím dál častěji. Lidé se postupem času stresují více a více a to neplatí jen u věřících lidí.
Nemáme posuzovat člověka podle stáří či síly, moudrost nepoznáme od oka, je velmi důležitá. Jak stojí v knize: „Lepší je moudrost než síla, třebaže moudrostí toho nuzáka pohrdli a jeho slova nebyla slyšena“.[Kazatel 9-10, str.617, ods. 16, Chvála moudrosti]
Kdo dělá druhému naschvály, nepřeje mu nic dobrého, jednou se mu to vymstí. „Kdo kope jámu, spadne do ní, toho, kdo strhává zeď, uštkne had. Kdo láme chleba, přichází k úrazu, kdo štípe dříví, je při tom ohrožen.“[Kazatel 9-10, str.617, ods. 8-9, Životní zkušenosti] Proto bychom se měli chovat, co nejlépe. A když už se chováme špatně měli bychom být připraveni, že za to poneseme následky.
Kazatel všechny zpravuje o tom, že vše je v rukou Božích. Můžeme se tedy snažit sebe víc, ale Bůh má stejně poslední slovo a rozhodne za nás.
A také musíme mít na paměti, že nikdo nezná dílo Boha, Bůh je nevyzpytatelný, buďme rádi za život na této zemi, tmy bude ještě dost.
Tato část se mi líbila, protože vše je řečeno upřímně a na rovinu: „tmy bude ještě dost“. Velmi mě to překvapilo, ale dá se říci, že příjemně.
Z těchto vět a slov si můžeme vzít spoustu ponaučení, ale určitě také mnoho nesouhlasů. Proto si spíše najděme to, co by nás mohlo poučit či motivovat k tomu, abychom se k sobě chovali, co nejlépe. A to, s čím nesouhlasíme, si nechme pro sebe. Stačí nám, když budeme vědět, co se nám líbí a co ne.
NOVÝ ZÁKON:
1)Evangelium Lukáše:
„Neboj se, Maria, vždyť si nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš“.[str.60, věta 30-31, Předpověď narození Ježíšova, Lukáš 1]
Tak to vlastně všechno začalo. Toto bylo řečené Marii samotným Andělem. Den před tím byla nešťastná, ale náhle se jí život změnil. Konečně mohla mít syna. Ale než se nadála z Ježíše byl dospělý a moudrý muž, který byl obdařen jakousi nadpřirozenou silou. Dokázal jediným slůvkem či jediným dotekem vyléčit člověka. „Pane, chceš-li,můžeš mě očistit. On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: Chci, buď čist. A hned se malomocenství ztratilo.[Uzdravení malomocného, str.65, Lukáš 4-ř, věta 12-13]
Ježíš chodil po světě a činil jen dobro, i když to tak nevypadá, zdá se, že lidi zkoušel a soudil-někteří mu poskytli nocleh, jiní ne a to byla dostatečná zkouška. Jak chce člověk, aby se sním jednalo, tak ať jedná s ostatními. A podle toho se řídil i Ježíš. Pokud ho v nějakém městě lidé nepřijali, tak z něj odešel a tím pádem nikomu nebyla poskytnuta pomoc. Proto zde platí: „Pokud se jeden chová špatně, mohou na to doplatit i ostatní.“ A to neplatilo jen tehdy, ale platí to i dnes.
„Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem“.[str.78, Lukáš 13-14, O rozhodnutí Krista, věta 26]
Z tohoto citátu plyne, že pokud chce být člověk božím poslem, musí za to něco obětovat a to třeba i ztrátu vlastní rodiny. Při čtení těchto řádků jsem moc potěšená nebyla. Vždyť to je velmi neuvážené rozhodnutí. Ježíš by snad měl obhajovat upevňování vztahů v rodině a ne ji takhle rozhazovat. Pokud by chtěl být člověk božím poslem, tak by asi putoval po celé zemi, ale to neznamená vzdát se své vlastní rodiny, to je přece nesmysl. S tím v zásadě nesouhlasím. To nepřipadá vůbec v úvahu, vždyť je to proti desateru: „Cti otce i matku svou“. Člověk si sice řekne vždyť je může ctít i tak. Ale když se jich do slova a do písmene vzdá, tak to není žádné ctění, to jde všechna úcta stranou, ať se vám to líbí nebo ne. Podle mého názoru je to nesprávné.
Dozvídáme se i o různosti jednotlivých lidí a o jejich vlastnostech. Každý se chová jinak, někdo lépe, někdo hůř.
Ne všechno zůstává nepotrestané: co si každý nadrobí, to si také sní.
A myslím si, že jednou z hlavních myšlenek této knihy je, že se lidé často přetvařují a chovají se tak, jak se jim to zrovna hodí. To se však ne vždy vyplatí, většinou se to bez trestu neobejde. Nevím, jak je to s tím trestem, ale sama z vlastních zkušeností vím, že takových lidí je na světě strašně moc. Abych se přiznala,takové lidi nemám ráda. Sama vím moc dobře, že jim to však dlouhou dobu prochází a to není dobře.
„Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží“.[Ukřižování, str.89, Lukáš 23-24, věta 35]
Je vidět, že lidská závist, pýcha a nepřejícnost je veliká. Jak se říká: pro dobrotu na žebrotu. To se sem asi hodí a nejlépe to vystihuje tuto situaci. Ježíš lidem pomáhal a oni se mu ještě posmívali. Nevěřili mu, že je seslán na tuto zem samotným Bohem. Ale také se jim to nevyplatilo. Ježíš sám tušil, co nastane až sejde z tohoto světa a proto říkal plačícím ženám, které ho doprovázely, když se blížila jeho smrt: „Plačte nad sebou a nad svými dětmi, hle přijdou dny, kdy budou říkat: Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy neporodily a nekojily“. To byla reakce Ježíše Krista na dav plačících žen.
Dodnes se rozdává v kostelech oplatka a víno, podle těchto slov Ježíšových: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává a tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá“.
2)Evangelium Matouše
„Kázání na hoře“(kapitoly 5, 6, 7):
Ježíš spravuje všechny občany o tom jak mezi sebou mají jednat. Jak se mají chovat, aby po smrti nebyla jenom temnota. Říká, co mají udělat proto, aby spatřili Boha: „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha“[Matouš 4-5, str. 14, ods. 8, Blahoslavenství], hlásá jim.
Chce po lidech, aby si šli za svou pravdou a nikdy se jí nevzdávali. Ať jsou poctiví, i přesto, že to nebude zadarmo. Jednou se jim to vyplatí, jednou budou odměněni. Ať si jsou jistí tím, co říkají. Každý názor je důležitý a každá myšlenka by měla být vyslechnuta. I dnes málo lidí naslouchá ostatním a to je špatně. Věc by se měla shlédnout ze všech stránek, ještě před tím než se začne řešit. Je to logické, ale nejspíš ne pro každého.
Konejte dobré skutky, země je potřebuje a vy také. To je další myšlenka tohoto evangelia. Myslím si, že dobré skutky jsou stále důležitější. Čím víc stárne naše země tím více se vytrácejí, mám z toho alespoň takový pocit. Lidé jsou zahledění více do sebe a nezajímají je problémy, které se na naší zemi dějí. Bylo by pěkné se nad tím jen někdy pozastavit a vzpomenout si.
Vždy se usmiř se svým sourozencem. Nehádejte se s ním a ctěte se navzájem.
Tak to bude asi větší problém. Mezi sourozenci je vždy určitá rivalita. Ano, přiznávám, je asi velmi důležité být s ním alespoň trochu smířený, protože jednou by nás to mohlo mrzet. Ale myslím si, že hádání mezi sourozenci je přirozené a není to nic zvláštního. A ctít sourozence, to budete nejspíš vysvětlovat málo komu z dnešní společnosti.
Co je nad slova ano nebo ne je zlé. Nikdy nepřísahej, není to dobré.
Pořádně ani nevím, jak si tato slova mám vyložit. O tom, že se nemá přísahat jsem již mnohokrát slyšela a pravdou je, že mě to nikdy moc neovlivnilo, ale něco na tom asi bude. Určitě by nějaká ta přísaha mohla člověka jednou pořádně mrzet.
Když ti někdo ublíží není řešením mu to oplatit. Tím ublížíš i jemu a budeš stejný jako on.
Tak s těmito slovy naprosto souhlasím. Myslím, že jsem to uváděla již na začátku. Nemám k tomu ani, co dodat. Jako by mi někdo vytáhnul myšlenku z hlavy. Ježíš přece uvedl: „Oko za oko, zub za zub, já však pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi.[Matouš 5-6, str. 15, ods. 38-39, O odplatě]
Nechlub se tím, že si někomu pomohl. Mělo by ti stačit, že si udělal dobrý skutek, ne že tě všichni obdivují.
S tím asi musím souhlasit. Člověk by se neměl chlubit tím, že někomu pomohl, ale na druhou stranu sdělit to někomu může, proč ne. Jde jen o to nechvástat se zbytečně, protože by to mohlo vypadat, že dotyčnému pomohl jen kvůli slávě. Proto by si na to měl každý asi dát pozor.
Velice zvláštní a především překvapivé bylo, že Ježíš naráží na Židy, kteří se modlí v synagogách. Prý chtějí být středem pozornosti. Podle mého je to dost hloupá myšlenka. Nevím, proč by se někdo chlubil tím, že se modlí v synagoze. Já však nevím, jak to v té době chodilo, a tak jen těžko posoudím smysl těchto vět.
Bůh ví, co si myslíte ještě než to vyslovíte. Jelikož nevěřím v Boha, jen těžko posoudím tuto větu. Přijde mi to spíš jako iluze, určitá představa. Ve své hlavě to mám určitým způsobem srovnané a na některé myšlenky Bible tam již nezbývá místo. Ale rozhodně nemá cenu tu teď zpochybňovat pravdivosti této posvátné knihy. Je to pouze otázkou názoru. Ale to již opakuji po několikáté.
Odpouštějte ostatním lidem, aby vám odpustil i Bůh. Pokud nebudete odpouštět, nebude odpuštěno ani vám.
Určitě by měl člověk umět odpouštět. Otázkou však zůstává, kde je ta hranice. Kdy si máme říct dost, už odpustit nemohu. Pokud mi někdo zabije neúmyslně psa. Například, že ho přejede autem, budu mít asi s odpuštěním problém, ale ještě to nějak překousnu. Zajede mi však mého mazlíčka člověk, který se mi bude ještě vysmívat do obličeje, jak mu mám asi odpustit? Souvisí to vlastně i s větou: „Oko za oko, zub za zub“. Mám mu to oplatit nebo se jen překonat uvnitř sebe? Pokud na to budu mít vůli a zvládnu to, pak je to v pořádku, ale pokud ne….?
Všude jsou otazníky. Záleží to nejspíš na charakteru každého z nás. Rozhodně však nemůžu odpustit každému.
Ostatní nemusí všechno vidět, stačí, když to víš ty a máš čisté svědomí, to je nejdůležitější.
Asi, ano. Hlavní je to, co vím já, ne to, co si myslí ostatní. To co jsem udělal je mnohem důležitější než pomluvy a nevěřícnost ostatních.
Žijte dneškem, nestarejte se o zítřek. Nebojte se zbytečně o sebe.
Určitě by neměl být člověk hypochondrem. Kazí si tím vlastně celý svůj život, ani se neraduje. Má totiž dost jiných starostí, například, že chytne angínu, která se k nám řítí z Rakouska. Na co jsou lidem tyto obavy? Buď tu nemoc dostanu nebo ne. Přehnanými zdravotními opatřeními stejně nic nespravím. Možná nedostanu tuto angínu, ale až tu další a z života stejně nic nemám. Tak proč se strachovat?
Člověk by se neměl bát toho, co přijde zítra, měl by si užívat každou chvíli svého života. Měl by na všechny ty dny vzpomínat s radostí a ne se stresem. Život přece jenom není tak dlouhý, tak proč si ho krátit a zošklivovat. Co se má stát, stane se!!!
Tak, jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte i vy s nimi.
Tak to je daná věc. Měl by se jí řídit snad každý člověk. Pokud by s touto větou byli seznámení všichni lidé na naší planetě a měli by to trošku srovnané v hlavě, to by se nám tu asi žilo. Nebylo by to špatné. Ale bohužel to tak není a my se s tím musíme smířit. Je to snad pochopitelné. Pokud se budu ke svému známému chovat jako nějaký pobuda, myslíte si, že mě k sobě ještě někdy pozve na návštěvu, tak to asi ne.
Není to jen myšlenka z Bible. Je to něco, s čím se setkáváme v každodenním životě.
Tohle byla pěkná část knihy. Myšlenek je tam spousta a dalo by se jich tam asi najít, ještě mnohem víc.
Epištola Římanům:
V této Epištole dává Bůh najevo svůj hněv. Je velice rozhněvaný na nevěřící občany. Říká, že tím že v něj nevěří potlačují všechnu pravdu. Prý jsou k němu nevděční. Ocitají se ve tmě. Všichni, co v něj nevěří jsou zlí, neváží si rodičů, neznají lásku ani slitování.
Proč se Bůh obává, že nevěřící potlačí pravdu o jeho existenci, když v desateru stojí, že nejdůležitější je pravda každého z nás. Nejdůležitější je to, že víme jak to ve skutečnosti je. V tom případě někdo napsal chybně větu o důležitosti nebo že by se Bůh také dokázal zmýlit. To je divné, tak jak to tedy je.
Já osobně se domnívám, že se lidé báli o zachování svého náboženství, a tak si za každou cenu snažili udržet co nejvíce lidí.
Věřící není člověk, který tak působí navenek, ale ten, který je věřící uvnitř.
Řekla bych, že to neplatí jen v náboženství, ale i v prostém životě. Vlastnosti lidí nepoznáme navenek, ale až když určitou osobu poznáme lépe.
Nikdo není bezchybný, všichni se dopouštíme hříchů.
Jak se říká: „Není růže bez trní“. Tak není člověk bez jediného hříchu či chyby. Sami se zamyslete…..No ještě pořád se domníváte, že jste v životě neudělali žádnou chybu.
No a jak stojí v Epištole: „Každý, kdo hřeší se potká se smrtí. Jelikož hřešíme všichni……“. Tak to už si domyslíte asi sami.
Všichni hřešíme, ale ti co uctívají Boha, těm budou hříchy odpuštěny. Každý musí umět odpouštět.
No a nyní se dostáváme k jádru náboženství. Spousta věřících lidí se domnívá, že jednou obyčejnou modlitbou jim bude odpuštěno. Z čehož plyne, že si vlastně mohou cokoli dovolit. A to je správně?
Spíš to na mě působí tak, že si lidé špatně vykládají celou Bibli a nebo ji jenom zneužívají. Jinak to říci nejde.
Když žena cizoloží za života svého manžela, i když si nerozumí nebo jsou nějak domluvení, je „Cizoložnicí“.
Tak s tím ani náhodou nesouhlasím. Přece jí nebude odepřeno žít s jiným mužem, jen kvůli tomu, že si vzala toho nepravého. Proč si touto chybou zkazit celý život?
Lidé slouží v duchu Božímu zákonu, ale jednáním Zákonu hříchu.
Osobně si myslím, že u nevěřících lidí je to přesně naopak, alespoň u většiny. Hodně lidí se přetvařuje a když se jim to hodí nejradši by se přetrhli, ale v duchu si myslí svoje. Ale osobně si myslím, že je lepší konat dobro, i když s jinými úmysly než konat zlo s dobrými úmysly.
„Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo“.[Římanům 6-7, ods. 21, str. 149, Vysvobození od zákona]
To se stává spoustě lidí. Snaží se někomu poradit nebo pomoci, ale místo toho mu způsobí spíše neštěstí. Nebývá to samozřejmě naschvál, ale stává se to.
Každý jsme jiný, každý je na této zemi stvořen pro něco jiného, za jiným účelem.
Spíše bych to upravila: „každý jsme se narodil…“, ale to je otázkou víry.
Mějte porozumění jeden pro druhého.
Vyslechněte si názor člověka s kterým nesouhlasíte. Nechte si poradit i od člověka, kterému třeba nevěříte. Může se vám to hodit. Nepodceňujte zbytečně lidi.
Nikomu nic nedlužte.
Pokud již se někomu zadlužíte, snažte se mu to splatit co nejdříve. A hlavně si to hlídejte a nezapomínejte na to. Ten člověk si na vás potom udělá svůj vlastní obrázek a nebylo by dobré, kdyby byl špatný.
Neposmívejte se ostatním. Vezměte mezi sebe i odlišného člověka.
To, že se od vás někdo nějakým způsobem odlišuje přece ještě neznamená, že s ním nebudete vycházet dobře. Může vám být i dobrým přítelem.V těchto situacích není důležitá odlišnost nebo vzhled, ale vnitřní stránka každého z nás. Neuvážené chování se vám může jednou vymstít.
KORÁN:
1)Obsah a učení Koránu:
I když je to možná pro většinu lidí na této planetě překvapující, náboženství Křesťanské, Židovské a Islámské mají spoustu společného. Jejich příbuznost je nesporná. V určitých okamžicích to může působit tak, že vycházejí jedno z druhého. Samozřejmě jsou to všechno monoteistická náboženství, ale to není jediným společným znakem. Vzhledem k dnešním rozporům mezi jednotlivými náboženstvími, a nejen dnešním, je podobnost velmi překvapující. To co mě překvapuje nejvíc, je momentální postoj jednotlivých vyznání proti sobě. Všechny náboženství šíří mír a harmonii, kdo by to byl řekl. Vždyť většina válek byla rozpoutána z důvodu náboženských rozepří. Samo Islámské náboženství znamená v překladu: „mír“.
Dokonce se tvrdí, že Islám vychází ze zbývajících dvou náboženství, tak značně, že je to jen jedna ze sekt či, že snad spadá ještě pod jedno z náboženství.
Toto náboženství klade velmi na srdce pouze víru v jediného Boha. Je to jedním z charakteristických rysů této víry. Klade se na to veliký důraz. Tato část nesmí být porušena.
Charakteristika a všemohoucnost Boha se postupem času přibližuje a především zvětšuje. Dá se říci, že čím je Muhammad starší, tím je Bůh lepší a všemohoucnější.
Velmi mě zaujala část, kde jsou popisování andělé a satan. Satan byl neposlušný anděl, který se odmítal poklonit Bohu, nechtěl ho
uctívat. V tomto případě se mi naskytuje myšlenka, že věřící lidé jsou vlastně andělé, ale ti co nevěří a nechtějí se poklonit Bohu jsou Satanové nebo patří k Satanu. Nevím jak je to myšleno, ale z tohoto textu to jasně vyplývá. V tom případě si zase říkám, proč by měli být trestaní lidé za to, že sdílí jiný názor. Nevím, ale myslím si, že by za to měli být spíše odměněni, pokud se nepřizpůsobují většině a snaží se nalézt jinou cestu nebo jiný nápad o vzniku, světa, lidí a dalších věcí.
Korán slouží k tomu, aby lidé věděli o všemohoucnosti a vševědomosti Boha, aby ho proto uctívali, měli z něho respekt, báli se ho, sloužili mu a tím si zajistí nějaký posmrtný život. Nebyla to však jen tahle kniha, která šířila tyto zvěsti, byli to hlavně proroci, ti šířili toto náboženství. Prvním z nich byl přece sám Muhammad. On jako první šířil zvěsti, které mu byly dány Bohem, on lidi naučil tomuto novému náboženství.
Bůh chce, aby mu lidé prokazovali poděkování za jeho dobrodiní. Je to tak, že Bůh se spoléhat na to, co stvořil a lidé se musí spoléhat na svého stvořitele, na Boha. Je to údajně taková vzájemná symbióza, kterou si prokazují lidé s Bohem navzájem. Pro věřící by to bylo možná velmi těžké, připustit si to, ale Bůh by bez lidstva nemohl existovat, neměl by své poddané, byl by bez nich nic. A věřící bez Boha by také nebyli nic. Tedy podle mého názoru by něco byli, byli by to normální lidé bez víry k Bohu něco jako jsem já, nevěřící. Já však musím vycházet
z tohoto článku, takže tu určitá potřebnost toho druhého přece jenom je.
V Koránu se mi velice líbí, že je zde odsuzován egoismus. Bohatí lidé by měli poskytnout chudým nějakou tu almužnu. Nelze to však brát do slova, protože představa, že se na ulici slituji nad nějakým tím bezdomovcem je spíše směšná než reálná. Neříkám to z lakoty, ale protože vím, že když dám většině těchto lidí almužnu, půjdou a koupí si za ní nějaký alkohol či cigarety. Tito lidé se obvykle nestarají o to jak vypadají a ani nemají zájem se sebou něco dělat, stačí jim pouze, když si něco vyžebrají a říkám vám po pravdě, že spousta lidí jim nějaký ten peníz hodí. Jsou dokonce lidé, kteří to mají jako své druhé zaměstnání, sice v malé míře, ale stále jsou. Tím však nechci nařknout úplně všechny, ale z vlastních zkušeností nebo spíše z vlastních zdrojů, to vím moc dobře. Pokud je to však jedna z nutných povinností muslima, rozhodně to chybou není, je to prostě dobře splněný úkol.
To je z této kapitoly asi všechno, vybrala jsou to nejzajímavější a to, na co bych chtěla reagovat, to ,co mě zaujalo. Tato část nás provádí vlastně celou historií islámského náboženství a porovnává je s ostatními.
2)Súra17
Noční cesta:
Když bych se měla pokusit o porovnání Bible s Koránem, řekla bych pouze VELKÉ PŘEKVAPENÍ. Ptáte se proč? No, mezi Biblí a Koránem není zase tak velký rozdíl, jak jsem si myslela. Například názor na nevěřící je úplně stejný. Jediný rozdíl je snad jen ve formě, kterou jsou obě dvě knihy podávány. Je pravdou, že z Bible jsem měla, dá se říci, horší pocit. Bible možná více poukazuje na morální hodnoty, které by měly být u všech lidí stejné. Připadalo mi, že je taková více přísnější, někdy až přehánějící. Neříkám, že u Koránu úplně se vším souhlasím, ale je to psáno mnohem volnější formou. Je respektující, ale ne přehnaně. Tím však nechci povyšovat ani jednu knihu. Korán mi však přijde velmi zvláštní. Často jsou zde porovnáváni věřící s nevěřícími. Stojí zde, jak by měli věřící odpovídat na otázky nevěřících a podobně. Je to velmi zajímavá kniha. Posuďte si to však raději sami.
Kdo koná zbožné skutky, bude odměněn.
To je tedy první narážka na nevěřící lidi. Když to přeložíme, tak to znamená: Kdo věří v Boha a řídí se Koránem, bude mu to oplaceno, kdo však ne nedopadne dobře. Není to sice přímo napsáno, ale myšleno to tak asi bude. Na druhou stranu si zase myslím, že člověk, který se bude řídit Koránem, nebude špatný. Z této muslimské knihy neplyne vůbec nic špatného, tak proč ne.
Kdo však nevěří v posmrtný život, běda mu, čeká ho trest bolestný.
A už jsme u toho zase. S tímhle řádkem však naprosto nesouhlasím. Proč by měl být člověk potrestán za to, že s něčím nesouhlasí. To je přece úplná hloupost. Nemyslím si, že za projev vlastního názoru by se měl někdo stydět či být za to trestán. Nepřijde mi to ani trochu logické. Ale je to otázka názoru.
Člověk je unáhlený. Je schopný konat zlo, ale i dobro.
S tímto musím bohužel souhlasit. Lidé jsou schopní v jedné chvíli konat dobře a v druhé špatně. Někdy jsou až k nepoznání. Je to lidská přetvářka, která se u lidí projevuje čím, dál častěji.
Je stvořen den i noc z toho důvodu, aby lidé mohli zjišťovat čas.
K tomu není, co dodat, kdo věří v Boha, věří i této větě. Zastává-li však někdo jiný názor, nejspíš nesouhlasí.
Každá věc je naprosto srozumitelná. Každý by ji měl pochopit.
Tak to si rozhodně nemyslím. Každý člověk se něco naučil, něco umí. Nejvíce záleží na tom, jak dobře se to naučil. Učený člověk pochopí hodně, ale ten méně učený bude mít větší problémy. Proto si nemyslím, že vše na tomto světě je dost srozumitelné. Myslíte si, že to, co víme o vzniku vesmíru je dost srozumitelné? Já tedy ne. Pro věřící však nejspíš ano. U nich to zní jednoduše. Vše stvořil Bůh. Nemusí nad ničím bádat.
Každý člověk má určený svůj vlastní osud. Až vstane z mrtvých ostatní budou vědět, jak se v životě zachoval.
Myšlenka je to sice dobrá a asi velmi motivující. Je však reálná?
Kdo se chová dobře a pomáhá druhým, dělá pro sebe něco dobrého. Kdo však bloudí a nechová se dobře, nezáleží mu na ostatních, činí zlo jen sobě.
S tím rozhodně souhlasím. Lidé si to mnohdy ani neuvědomují, když se k druhým chovají špatně a nerozvážně. Ne všechno jim však projde. Může jim to procházet dlouhou dobu, ale jednou to skončí. Jednou se jim to vymstí. Jak se říká: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Tak to platí i v prostém životě.
Boháči často konají nepravosti.
Bohatí lidé bývají někdy lakomí a namyšlení, ale rozhodně to neplatí ve všech případech.
Pán, co je nad námi všechno vidí.
Kdo touží po nepravostech, kdo myslí na nesprávné věci, skončí v pekle.
Nevím jestli zrovna v pekle, ale něco na tom pravdy bude. Ať si na ty nepravosti klidně myslí, ale hlavně ať je nekoná. Řekněte mi, najde se na světě jediný člověk, který by nikdy nemyslel na něco špatného?........no vidíte.
Kdo touží po budoucím životě a bude se o to usilovně snažit, bude mu uznáno jeho snažení.
Nevěř ještě v jiné bohy. Můžeš na to jednou doplatit.
Prokazuj rodičům, jen to dobré, mluv k nim laskavým tónem.
Každý by se měl snažit rodičům prokazovat, jen to dobré. Mluvit k nim však vždy dobrým tónem asi nejde. Je dobré se snažit, ale pokaždé to nevyjde.
Musíš se i modlit za své rodiče, tak to stojí v knize.
Nezabíjej své děti, ani kvůli chudobě je to velký hřích.
Tak to je asi to, co mi v Bibli chybělo. Podle mého názoru by tato věta měla stát snad úplně všude. Jak jen může někoho napadnout zabít své vlastní dítě. Jak se jen tato myšlenka může vyskytnout v hlavě někoho z nás. To snad ani nežijeme v realitě.
Necizolož!
Dodržujte závazky. Dodržujte, co jste slíbili.
Umět dodržet, co jsem slíbil je snad jedna z nejdůležitějších věcí. Na této věci je závislá spousta dalších. Pokud to nebudu plnit, lidé si o mně udělají velmi rychle svůj vlastní obrázek a jen těžko se ho budu zbavovat. Proto si to nejdřív rozmyslete než něco slíbíte. Uvědomte si jestli, to jste opravdu schopni splnit.
Nevěř tomu, o čem sám nic nevíš. Raději si to ověř.
Touto zásadou se musí řídit člověk po celý život. Mohl by se tak dostat do velkých problémů. Stačí si správně nepřečíst smlouvu a je to. Proto se touto zásadou velmi dobře řiďme.
Bůh dokáže odpouštět.
Ti, co nevěří nemohou nalézt cestu, porozumění. Všude mají jen spoustu otazníků.
To je sice pravda, že nevěřící lidé mají ve spoustě věcí spoustu nesrovnalostí. Například u vzniku světa či vesmíru. To však ještě neznamená, že se vzdám svého názoru a vydám se tou lehčí cestou, kde není třeba něco objasňovat.
Není bezbožného města, které by nebylo potrestáno.
Nezáviď ostatním jejich štěstí. Nějakým způsobem se o něj zasloužili
Řekla bych spíše, že člověk jednou může zazávidět druhému štěstí, které má, ale nesmí svou závist neustále projevovat a dokonce se mu snažit nějak vymstít za to, že se mu daří. Bohužel se však někdy daří i lidem, kteří si to nezaslouží. Život není tak úplně spravedlivý.
Kdo byl slušný v tomto životě, v příštím se mu povede ještě lépe. Kdo však byl zlý a nevděčný, jeho další život bude horší než nyní.
Je to velmi dobře napsáno. Pro mnoho lidí je to taková určitá motivace. A to je, podle mého, správné. I když v dnešní době se najde jen pár jedinců, kteří se tímto pravidlem řídí. Přijde vám snad, že se muslimské národy řídí tímto heslem?
Většina z nich nejspíš ani část Koránu nečetla. Alespoň to tak na mě působí podle jejich chování.
Ti co nevěří v Boha se snaží ostatní přesvědčovat o tom, že neexistuje.
Působí to na mě jako velmi přehnaný názor, který se vztahuje úplně ke všem nevěřícím lidem. V Koránu to však stojí takhle: „Vy následujete jen člověka očarovaného“.[Súra17, Noční cesta, verš 47] To praví nevěřící lidé.
Je však nutné si zapamatovat, že každý jedná jinak, svým vlastním způsobem. Proto se snažme pochopit každého, ať je jakýkoliv. Každý je jiný. Jsme odlišní a to je nutné si uvědomit.
A já doufám, že to jednou bude vypadat tak, jak to stojí v muslimské knize: „Přišla pravda a zmizel klam, a věru klam je něčím, co mizí“.[Súra17, Noční cesta, verš 81]
CHASIDSKÁ VYPRÁVĚNÍ:
Martin Buber
Izrael ben Elfezer, Baal-šem-tov, str.81-136:
Tato kniha se skládá z mnoha příběhů, příhod a především ponaučení ze života Baalšema. Říká se, že chodil po světě a radil lidem, jak se mají chovat. Řešil jejich spory na byl to velmi vzdělaný muž. Připadá mi, že je to psáno podobnou formou jako nový zákon, jako nějaké evangelium. Každý ten odstavec se zabývá tím, co Balašem vykonal. Bylo to velice mnoho skutků, zní to až neuvěřitelně. Základem této knihy je, stejně jako v Bibli či Koránu, Bůh nebo jeho přítomnost. Vše má stejnou, spíše podobnou podstatu. Některé skutky konané Balašemem zní dost neuvěřitelně. Je to takové polemizování, přesvědčenost o tom, že Bůh je úplně za vším. Co nelze logicky odvodit či opodstatnit, je dílo Boží.
Říká se, že duše Balašemova neokusila z plodu stromu, které okusil Adam.
Tím se myslí, že jeho vzdělanost byla tak velká a rozum taktéž, že by nebyl schopen tohoto hříchu. Nedokázal by neuposlechnout Boha. Nevím, ale zdá se mi to jako velmi odvážné a přehnané tvrzení. Především odvážné. Přijde mi to trošku proti celému náboženství. Ale pravdou je, že pořádně nevím, co všechno si židé mohou dovolit.
Bůh je nad námi, nemusíme se bát tohoto světa.
Je to velmi pěkné, ale v současné době by bylo velmi těžké zazlívat někomu strach z tohoto světa, z téhle doby. Ve světě se momentálně děje spousta věcí a někdy si říkám, že převažují spíše ty špatné. Pokud je tedy nějaký Bůh nad námi, proč nezasáhne a jen tak tomu mlčky přihlíží. Nebylo toho již snad dost. Proč trpí nevinní lidé a umírají ti, kteří si to nezaslouží. Ti zlí tu přebývají nejdéle, aby mohli konat zlo. Vykládám to možná moc pesimisticky, ale je to potřeba. Pro mě osobně je to dost nevysvětlitelné. Možná je to i jeden z důvodů, proč pochybovat o existenci Boha. Možná? Spíše určitě.
Dobro je silnější než zlo.
Tohle přesně se vztahuje k odstavci před tímto. Když jsem ho napsala, tak jen těžko mohu souhlasit s tím, co je tam napsáno.Dobro je silnější než zlo. V srdcích některých lidí určitě, někdy je velmi důležité si tohle říci také jako útěchu. Ale platí to na celém světě. Mohu si opravdu v dnešní době říct: „Neboj se ničeho, dobro je silnější než zlo“, mohu? Z vlastních zkušeností vím, že ne. Je však lepší, když žije člověk v domnění, že to tak je. Možná se mu pak žije život lépe.
Musíme naslouchat ostatním lidem a snažit se je pochopit. Pokud nevíme přesně, jak to bylo neodsuzujme je.
S těmito řádky naprosto souhlasím, všichni by měli takhle jednat, ale zase to v praxi většinou neplatí. Jak by to tady asi vypadalo, kdyby všichni jednali s tolerancí a s láskou proti tomu druhému. Domníváte se, že by se svět lišil od reality?......nevíte?...já ano.
Než se rozhodneme udělat nějaké velké rozhodnutí, nejprve si rozmysleme jaké to může nést následky.
Je to asi základem každého našeho jednání. Pokud se mám opět vyjádřit, nebude to nic moc optimistického. Nemohu však přikyvovat s každou větou, když vím, jak to je. Jak to chodí ve světě. Neříkám, že svět je špatný a celý prohnilý, to vůbec. Jen mi vrtá hlavou, proč tyto základní věci nemohou být dodržované. Každý v životě chybuje, to je jasné, ale postupem času by se měl každý z nás zdokonalovat. Pokud udělá chybu, po druhé by se již neměla opakovat. Není to však jen v tomhle, každá civilizace je jiná lidé se od sebe odlišují a také jinak přemýšlejí. Chápou věci jinak. Je opravdu těžké hledat příčiny chyb lidí naší planety. A pochybuji, že na problematiku někdy přijdeme. Je však dobré se nad tím někdy zamyslet.
Lidé se někdy až moc bojí.
„Ale lidský strach staví před světlo zdi“.[Izrael ben Eliezer, Baal-šem-tov, Požehnání a zábrany, str.87]
Je to pravda, že se někteří lidé až moc bojí. Přehánějí to. Například hypochondři se bojí každé nemoci……..Někdy je však strach lepší než ohrožení vlastního života, ale však s mírou. Jak stojí v již zmíněném citátu, když se člověk zbytečně bojí může se připravit o to hezké, co na světě je. A život by se měl žít od toho, aby se užíval, ne od toho, aby se člověk bál, že ho za každým rohem může přepadnout zloděj. Tak, jak to má být, tak to bude, a hotovo.
„Člověk by neměl civět na to, co mu není svěřeno“.[Izrael ben Eliezer, Baal-še-tov, Balašem se zjevuje, str.92]
Platí to i mezi prostými lidmi. Člověk by neměl hospodařit s tím, co mu není svěřeno.
S člověkem přichází na svět i jeho potrava, ale přece pro to musí něco udělat.
Velký nesouhlas. Nepřijde mi, že by se každý člověk narodil a měl co jíst. Když si vezmeme tak třeba Afrika, připadá vám, že mají děti co jíst, připadá vám spravedlivé, že děti umírají ve třech letech. A rozhodně si nemyslím, že proto nic nedělají. Mohou dělat cokoliv, ale stejně nedostanou najíst. Člověk se tedy nenarodí do prostředí s jídlem, rozhodně ne každý.
Ústa by se měla nechat mluvit. Ať říkají, co chtějí.
Kdyby si každý člověk dovolil říct tomu druhému, co mu právě vleze na jazyk, myslím si, že by nemohla žít ani dcera s otcem a matkou a už vůbec ne se sestrou. Tohle si představovat raději nebudu. Člověk by měl spíše sám posoudit, co je vhodné, a co ne. Hlavní je, aby mluvil pravdu. To je nejdůležitější.
Hlavně buďme rádi, že máme nějaký rozum a snažme se nějak rozvíjet své vědomosti, protože, kdo něco ví ten má vystaráno. „Získal-li jsi vědění, pak teprve víš, co ti chybí“.[Izrael ben Eliezer, Baal-šem-tov, Vědění, str.96]
„Dej pozor na svá slova a dbej na to, abys uměl odpovídat.“[Izrael ben Elizier, Baal-šem tov, str.105, Špatná odpověď]
To co zde stojí je úplnou pravdou. Člověk by si měl nejprve pořádně rozvážit, co řekne, protože by ho jeho slova mohla jednou pořádně mrzet. A když už se něco nepěkného rozhodne opravdu prozradit, měl by vědět, jak na překvapení toho druhého zareagovat, aby nebyl považovaný za úplného hlupáka.
Většina lidí si však nerozmýšlí, co řekne, řeknou, co jim vleze na jazyk a pak se stává, že litují svých činů, to tedy v tom lepším případě. Jsou však i tací, kteří toho nelitují a v duchu se zlomyslně posmívají. Někdy nevěřím svým vlastním očím, že by mohli tito lidé ještě přebývat na naší planetě, ale je to tak. Jsme jenom lidé s dobrými, ale i špatnými vlastnostmi.
Ale velmi si to protiřečí s odstavcem, který jsem psala před chvilkou, kde stojí: „Ústa by se měla nechat mluvit, ať říkají, co chtějí. Je to jako by dvě strany spolu nesouhlasily, je to velmi nečekané a zvláštní.
Pokud je člověk nešťastný či nemocný, postačí mu, když je tam s ním někdo, kdo ho podpoří. Postačí mu jeho společnost.
Někdy je to stokrát lepší než nějaký doktor a hlavně člověk by měl někoho, komu se může svěřit. Někdy stačí se jen vypovídat nebo poprosit o pomoc toho druhého. Každý potřebuje nějakou psychickou podporu. Pokud tedy znáte někoho, kdo potřebuje nějakým způsobem pomoci, zkuste se ho na to jen zeptat, třeba mu to pomůže. Mělo by to být i velice důležité pro vás ne jenom pro něho. V těchto chvílích se poznávají přátelé i charakter každého z nás…myslete na to.
Nikomu koho znáš, nemůžeš věřit.
Tak to si rozhodně nemyslím. A tentokrát to kritizuje myšlenku, kterou jsem před chvilkou napsala. Kritizuje to myšlenku, že člověk by se měl někdy někomu svěřit, že mu to pomůže. Dovedete si vůbec představit, že nemůžete nikomu nic svěřit nic mu říct. Copak je ten náš svět tak prohnilý, že již tu nezůstal nikdo, komu bychom mohli prozradí nějaké naše tajemství, Nesouhlasím……….
Moje matka, otec sestra, přátelé….těm všem se já osobně mohu svěřit a nikdy nepochybuji o tom, že to na mě vyzradí….nikdy mě nenapadlo o tom pochybovat. Podle mě je to absurdní. Většinou máme kolem sebe lidi, takové, jací jsme my. Ale říkám většinou, nechci aby to vyznělo jako přehnané tvrzení, to vůbec ne. Je to jen vlastní názor.
„Běda, svět je plný mocných světel a tajemství, a člověk se jich nešetrně dotýká svou malou rukou.“[Izrael Ben Elizier, Baal-šem tov, Malá ruka, str.115]
Nevím jestli tento citát chápu dobře. Dá se asi vykládat více způsoby. Já to však vyložím tak, že si lidé někdy neváží toho, co mají kolem sebe a tak znečišťují ovzduší, kácí lesy a i k sobě navzájem se chovají velmi nezodpovědně…Dalo by se zde uvést samozřejmě více příkladů. Některé ty věci jsou nutné například to kácení lesů, ale tento citát má strach, že se svět postupným vývojem řítí do záhuby.
Já doufám, že to tak není a že to nebude nikdy potvrzeno, že tento citát byl omylem vložen na papír těchto vyprávění, něco na tom pravdy bude, ale doufejme, že ne do slova a do písmene.
Tím bych vlastně chtěla zakončit tuto četbu. Bylo velmi zvláštní, číst větu po větě. Chvílemi jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Něco se mi velmi zamlouvalo, něco mi připadalo až moc přehnané…..je to těžké posoudit. Ale vlastně celý můj názor se dá vyčíst z úvahy o této knize.
Hlavou se mi momentálně honí spousta myšlenek a otazníků nevím, co si mám myslet o těchto třech knihách. Musím se však přiznat, že základem mi přišly úplně stejné, ale těžko říct. Pravdou je, že moc lehké čtení to rozhodně nebylo, ale stálo to za to. Možná se mi v hlavě trošku srovnaly mé názory a představy nejen o těchto třech náboženstvích, ale i o celém světě, o prostředí ve kterém žiji. Něco pro mě však zůstává stálým otazníkem, mohu polemizovat jak dlouho budu chtít, ale nejspíš to bude bez konce.
Knihy byly zajímavé, ale rozhodně mě nepřivedly na cestu víry. Stále mi zůstává nejasné, proč lidé věří v Boha, nevím možná jsem jen vychovaná v ateistické rodině, ale ať nad tím přemýšlím, jak chci pravděpodobnost existence Boha mi přijde velmi nepravděpodobná, nepatrná.
Rozhodně si, ale myslím, že víra je velmi krásná věc, když je člověk v koncích, tak má přece jenom nějakou motivaci, proč třeba žít dál, má jistotu nebo alespoň naději, že ho z toho někdo dostane, tu já například nemám. Na druhou stranu zase neřeší věci kolem vzniku Země, Vesmíru….., protože podle nich to, co se neprokázalo je dílo boží. Já osobně budu raději spekulovat a lámat si hlavu i pod hrozbou, že na to nikdy nepřijdu než aby vše, co je nejisté bylo vysvětlováno Bohem, to mě nikdy nepřesvědčí.
Víra je opravdu krásná věc a neříkám, že žádnou nemám, mám víru v jiné věci, ale v Boha ne. Rozhodně však nekritizuji věřící, jelikož je v nějakých chvílích i obdivuji. Víra sama o sobě je něco, co zde musí přebývat navždy. A podle mého názoru, člověk, který v nic nevěří není člověkem, pak nemůže ani cítit, ani milovat, nemůže nic, co je to pak za život.
Ve světě je spousta neshod, lidé se nesnáší, ale vždy by tu měla být nějaká věc, která nás bude pojit. Podle mě je to právě, již několikrát zmiňovaní, víra…..nikdy na ni nezapomínejme.
dík
(míša, 7. 1. 2009 14:46)