P.S. PSOVÉ
5. 5. 2008
Tahle knížka mi udělala docela radost, protože knihy podobného typu čtu velice ráda. Jsou to totiž věty psané formou úvah. Každý si na to jednotlivé dílo může uděl svůj obrázek a vlastně si to i pořádně srovnat v hlavě. Při čtení řádků člověk neustále přemýšlí, aniž by s tím počítal před tím než knihu začne číst. Myslím si, že když si člověk dovede v hlavě vytvořit svůj vlastní názor a dokáže počítat s nesouhlasem ostatních lidí je to obdivuhodné. V dnešní době se mi totiž zdá, že lidé dávají především na to, co si o nich budou myslet lidé okolo, ale to přece není zase až tak důležité, nejdůležitější je právě ten náš vlastní názor. Spousta lidí se raději řídí názorem nějakého uznávaného člověka, uznávaného v tom smyslu, že zapadá do společností je vůdčím typem, než, aby řekli, co si myslí. Není to, ale správné. Člověk by se nikdy neměl stydět za svůj názor. Náš vlastní názor je něco, co nás od sebe vzájemně odlišuje. Něco co nás nechává volnými. Je to něco, co je pro nás důležité. Proto bychom se měli snažit vytvářet vlastní názory a snažit se je prezentovat. Strach a obava z okolí je k ničemu.
Tím, co autor píše ve své knize, tím bych chtěla navázat na předcházející odstavec. Z textu jasně vyplývá, že by si člověk měl nejprve zjistit klady a zápory čehokoli než se rozhodne. V předcházejícím odstavci jsem psala, že by měl mít člověk vlastní názor, to je pravda, ale ten názor by měl být trošku rozmyšlený. Nejprve bychom si měli zjistit, co na tom je pravdy a co nemusí a poté se případně rozhodnout. Měli bychom umět říct, proč si myslíme, že to tak je a že to není jinak. A hlavně bychom neměli zpochybňovat názory ostatních, pokud k tomu nemáme důvody. Neměli bychom je za to kritizovat, protože každý vyrůstal v jiném prostředí a to může udělat taky své. Proto se za každou cenu nehádejme bez rozmyslu. To také není dobré.
Autor srovnává hodnoty dobra a zla, tím způsobem, že život je pro nás dobro a smrt zlo. Jak již napsal sám autor: „K životu patří i smrt, která vytváří prostor pro další život, proto k životu patří i jeho konečnost“.[Dobro, P.S.Psové, Erazim Kohák]
Kdyby tedy nebyla smrt nebyl by život, kdyby nebyl život nebyla by smrt. To samé platí u dobra a zla. Dobro by nebylo bez zla, zlo by nebylo bez dobra. To špatné je závislé na tom dobrém. Je to pouze koloběh života, který netrvá věčně. Kdyby lidé neumírali na planetě by za chvíli nebylo žádné místo, kdyby se lidé nerodili všichni bychom do jednoho zemřeli a již by tu nebyl nikdo, kdo by sídlil na naší planetě. Smrt není pěkná věc, ale svět by se bez ní neobešel. Kdyby lakota neznala skromnost bralo by se to jako, že je to normální chování člověka. Bylo by to přirozené a lidé by byli stále lakomí, ale díky tomu, že existuje skromnost lidé jsou skromní i lakomí. Někdy to hodně záleží na tom, kde dotyční člověk vyrůstá.
Je tu opravdu neuvěřitelná závislost, které jsem si nikdy před tím nevšimla a nenapadlo mě o tom ani přemýšlet.
Člověk si často ani neuvědomuje, že na planetě není sám, že je okolo něho ještě další život. Není to třeba život na jeho úrovni, ale život to stále je a proč by měl být jeden život stále ohrožovaný tím druhým? Když si tohle člověk uvědomí bude se na svět přece jenom dívat trošku jinak. Proč už konečně neotevřeme oči a nezkusíme se na svět podívat, tak jaký doopravdy je. Vždyť člověk neničí jen přírodu a zvířata, člověk vybíjí člověka. Ničí sám sebe. Lidé už neberou ohledy jeden na druhého. Proto stačí, když si uvědomíme jedno: „Jde o to, aby se člověk naučil žít v harmonii s životem ne na jeho úkor“.[Dobro, P.S.Psové, Erazim Kohák] Třeba to pak bude lepší.
My lidé chceme žít, toužíme po stálém životě na naší planetě. Život je pro nás tím dobrem, nechceme, aby skončilo. Proto si uvědomme, že my jsme tvorové, kteří chtějí žít a to nejsme jediní tvorové. Myslíte si tedy, že takový pelikán netouží po životě, myslíte si, že slepice chce umřít a zanechat tu své potomstvo? Co? Nebo snad nevíte? Když tedy chceme žít musíme pro to něco udělat. Ničením okolí si moc nepomůžeme. Musíme určitým způsobem spolupracovat a pomáhat si. „A pokud by se vás někdo zeptal:K čemu je dobrý skokan zelený? Optejte se ho na oplátku: A k čemu si dobrý ty?“[Dobro, P.S.Psové, Erazim Kohák]
Myslíme si, že jsme pány tvorstva, ale jestli dobrými nad tím už se nikdo nepozastaví. Je to správně? Co říkáte? No dělejte, jak uznáte za vhodné. Nebuďte však příliš zahledění do sebe!
Člověk na úkor přírody hubí stejně sám sebe. Je to strašné, ale lidé jsou do sebe nejspíš tak zahledění, že si ani neuvědomují, co dělají. Myslí si, že to odnese jen pár stromů a vod….a ani se nad tím nepozastaví. Nevadí jim, když to odnáší příroda. Ale nevědomky se jim to vrací zpět. Oni hubí sami sebe.
Lidé nechtějí umřít, chtějí žít svůj život věčně, jak už zde několikrát zaznělo. Jsou zdánlivě nespokojení s tím, co se děje. S tím, jak se ničí prostředí, jak se lidé sami vzájemně ničí. Stačí však balík peněz a je po problémech, již se nic řešit nemusí. „Ať zhyne stromeček, jen když budeme mít víc ozdob“.[Stromeček, P.S.Psové, Erazim Kohák] Tím je vše vyřešené.
„Má všechno nějaký smysl? Co ještě potřebuje člověk, když má zajištěnou potravu, teplo, bezpečí a společenství svých bližních?“[m.život, P.S.Psové, Erazim Kohák]
Nad tím bych se trošku pozastavila. S většinou věcí jsem doposud s autorem souhlasila. Člověk je, dá se říci, ničitelem země. Na druhou stranu je to i budovatel země. Zatím se nedá žít bez elektráren, které by ani náznakem nepoškodily životní prostředí. Podnikáme výpravy do vesmíru. A já osobně je budu raději podnikat na úkor přírody než nevědět vůbec nic. Je to možná dost silně řečeno, ale chci se o vesmíru dozvědět víc, a proto jsem schopná něco obětovat. Neříkám, že lidé nedevastují životní prostředí, to ani omylem. Je tu však pár věcí, které se prostě na úkor právě životního prostředí musí podnikat. A otázka: Má život nějaký smysl a že nám stačí pouze domov a naši blízcí je velmi neobjektivní. Mně osobně to nestačí, chci se dozvídat nové a nové věci a ne sedět poslušně doma, jíst a tím končí můj život. Život se má žít a to znamená užívat. Vždycky přece nebude všechno zadarmo. Spíše nikdy není nic zadarmo. Jak již jsem napsala na začátku dobro nemůže existovat bez zla. A to je právě názornou ukázkou této myšlenky.
Autor se zmiňuje o své víře k Bohu. Úplně za všechno, co je zde na Zemi děkuje Bohu. Říká, že je to boží zázrak, to, že jsme na této planetě, že támhle roste květinka, támhle zpívá ptáček…prostě, že všechno je boží zázrak. Všichni máme děkovat Bohu. To on nám zajistil existenci na této planetě. Já však s autorem ani omylem nesouhlasím. Pro mě je to opravdu ohromující, neuvěřitelné, že žijeme na této planetě, že je nějaký vesmír, že je nějaký život, ale nemyslím si, že je to boží zázrak. Myslím si, že se toho, co tady máme dosáhlo postupným vývojem. Spousta věcí o vzniku naší planety a vesmíru již se ví a tak bych se nepřikláněla k variantě, že to byl boží zázrak. Vím, je to nepředstavitelné existovat, ale v hlavě už se mi to docela srovnává, a tak si dovedu představit, jak to mohlo být. Je pro mě nepředstavitelná spousta věcí. Nedovedu si představit, co bude po smrti nebo co bylo před životem. Byl nějaký život před tím nebo bude ještě nějaký? Nevím spoustu věcí jsou to jen spekulace, které se mi rodí v hlavě. Je pro mě nepředstavitelné, jak může mít člověk city. Co je to vlastně cit? Není to nic hmotného to vím, ale jak se to mohlo v našem těle vytvořit. Utvořila ho nějaká reakce? Nebo co se v mém těle přesně děje. Co dalšího nevím? Je pro mě nepředstavitelná teorie relativity. Co by se stalo kdybychom překročili rychlost světla, i když to vlastně nejde, měl Einstein pravdu?
Existuje spousta nevyřešených otázek opravdu spousta. Nejsou to jen otázky s kterými si nevím rady já, ale s některými jsou v koncích i vědci. Ale rozhodně si nemyslím, že to, že jsme na téhle planetě, že žijeme náš život, že jsme součástí vesmíru, je boží zázrak. Nevěřím tomu, že Bůh vytvořil vesmír a Zemi a že to bylo tak jednoduché. Na co by pak bylo lámat si s tím hlavu. Nechci žít život, že když nebudu něco vědět, nebudu tušit, co se stalo, řeknu si: Aha, to vytvořil Bůh. To by nebyl můj život.
Nejsem věřící člověk, a tak pro mě jsou tyto věci nepochopitelné, hledám raději nějaké logičtější vysvětlení. Nicméně víra je krásná věc, víra v Boha, v něčem je to asi jednodušší v něčem těžší. Přesto je pro mě nepochopitelné, jak velké množství populace je nábožensky založená. Když to srovnám jsem proti nim úplné nic. Je to však pouze osobní názor člověka, který by měl být chápán z obou stran. Neříkám, že já nemám víru. Určitě jí mám, ale v jiné věci. Obvykle ve věci hmotné. Například věřím, že nejsme ve vesmíru sami, možná díky té nepředstavitelnosti. Pro mě jednoduše víra znamená něco jiného než pro nábožensky založenou většinu populace.
S další věcí s kterou nesouhlasím je to, že vlci jsou prý mnohem lepšími tvory než lidé. Prý neničí životní prostředí a podobně. To je sice pravda, ale důvodem je to, že vlci budou těžko tak vzdělaní jako lidé. Tím pádem ani není možné, aby stavěli to, co stavíme mi a tím právě ničili životní prostředí. Nevím, ale srovnávat inteligenci vlka a člověka je docela scestné. Copak vlk podniká výpravy do vesmíru, žije v domech a používá topení? No nevím ještě jsem o tom neslyšela.
Autor se na začátku zmiňuje o dobru a tak knihu zakončuje tématem zlo. Zlo není podle autora, když vám zemře pes nebo někdo blízký, zlo je podle něj čin úmyslně spáchaný na někom jiném. Je to, když člověk měl naplánované, co tomu druhému provede, spáchal to v úmyslu druhému uškodit. To je podle něj zlo. To co se zde píše je podle mého názoru pravda, ale nemyslím si, že když mi zemře někdo blízký není to chápáno jako zlo. Ano, je to součástí života, ale když vidíte před očima umírat mladé lidi na různé nemoci, zlo to také není?...Já osobně se domnívám, že ano. Já považuji za zlo věci, které jsou bezdůvodně konány. Většina těchto věcí se děje den, co den kolem nás, jen o tom nemáme zdání. Když támhle umírají 3 leté děti v Africe, to také není zlo?..., ale samozřejmě, že je. Zlo může být i něco, co se děje a my nejsme schopni to ovlivnit. Máme strašnou bezmoc, nemůžeme nic udělat jen přihlížet. To je opravdové zlo. Dívat se na to lze, ale z obou stránek, proto v tomto případě s autorem také souhlasím.
A tím se knížka vlastně uchýlila ke konci. Autor měl v hlavě asi ledacos srovnané než se pustil do sepsání těchto úvah. Někdy mě mrazilo v zádech, když jsem poslouchala, co si myslí a někdy jsem zase poslušně přikyvovala a nemohla než souhlasit. Je dobré zamyslet se nad těmito věcmi. Pravdou stále zůstává, že člověk není jen budovatelem, ale také ničitelem. Člověk by měl omezit svou činnost na naší planetě a snažit se žít s životním prostředím trošku více v harmonii. Nelze to však omezit do té míry, že životní prostředí nebude naší činností ničeno vůbec. Je to opravdu něco za něco, pokud chceme něčeho dosáhnout příroda i my poneseme následky…..úplná harmonie být nastolena nemůže. Důležitá je snaha a porozumění. Nejsem si však jistá jestli porozumění a harmonie bude někdy realizovatelná. Doufám však, že ano.
asdasd
(asdasd, 29. 2. 2012 15:20)