Ano, toto byl slavný výrok známého filozofa „Aristotela ze Stageiry“.Celý zní takto: „Kdyby oko bylo zvířetem, zrak by byl jeho duší, neboť zrak tvoří podstatu oka, oko zase stanoví hmotu zraku“. Vypadá to velmi jednoduše, ale v tom je právem ta genialita, to vyjádření myšlenky. Těžko vám zaručím, jak to Aristoteles nejspíše myslel, ale sama určitou představu mám. Je možné, že to lze chápat různě, ale rozhodně si myslím, že stojí za to se nad tímto citátem pozastavit.
Zkusme si tento citát převézt na člověka. Myslím v tom smyslu, že si představíme, že oko je naší hlavou a zrak je naším mozkem. Jedno bez druhého by se jen těžko obešlo. Neberme to teď z hlediska žití, protože to by možné nebylo. Berme to z hlediska lidského života. Nemluvme teď o mozku jako takovém, ale o mozku jako o zdroji informací, přemýšlení, citů a úkonů.
Mozek tvoří vlastně podstatu celé naší existence. Všechno, co děláme, všechno co cítíme je o mozku. Hlavu potřebujeme k tomu, abychom měli mozek v čem nosit. Říká se, že nejdůležitější je to, co má člověk uvnitř sebe. Není důležité to jak působí zvenku, ale to, co má uvnitř. To se nyní pouze potvrzuje. Naše venkovní maska je pouze skořápkou toho nejdůležitějšího. Vlastně to funguje všude v přírodě. Vejce schovává pod skořápkou dalšího tvorečka, což je tím nejdůležitějším. Proč, když mluvíme říkáme, že se potřebujeme dostat k jádru věci? No protože se potřebujeme dostat k cílí, k tomu nejdůležitějšímu. A je toho ještě strašná spousta. Stále je zevnějšek nepodstatný, tedy určitou funkci má, ale ne tak značnou jako to uvnitř. Pravdou však je, že by jedno bez druhého nemohlo fungovat. Jedno bez druhého by zahynulo.
Tím jádrem je tedy v našem případě myšlení, city, chování a spousta dalších věcí. Jsou to věci, které děláme celý život. Je to rozhodování v důležitých životních situacích. Je to naše osobnost, je to moc ráno vstávat do práce nebo se učesat. To jací jsme je skryto pod skořápkou, pod lidskou maskou, pod lidským obličejem.
Když se vrátíme k tomu, co řekl Aristoteles, tedy ke zraku a oku. K čemu by bylo oko,kdyby nemělo zrak? Oko nám přece slouží k tomu, abychom mohli sledovat to, co je kolem nás, abychom si o všem udělali obrázek, abychom to všechno nějak vnímali. No a teď si vemte, že by oko nemělo zrak. Na co by nám tedy bylo, na okrasu? No to stěží. Chci tím vším pouze říci, že podle mého názoru je to, co není vidět nedoceněné. Protože to, co má člověk uvnitř se bere jako běžná součást každého z nás. Ale to co má člověk zvenku, již ne. Všichni se vždycky zajímají o to, jak má kdo pěkné oči, ale o to, co kdo těma očima vidí, již ne. Každý se totiž na každého divá skrze ty oči jinak. Někdo vás vidí takovou jaká jste a někdo naopak, bez ohledu na to jestli vás zná nebo nikoliv. Co je v poslední době tím nejdůležitějším? Samozřejmě vzhled, tedy neříkám, že pro všechny, ale z části ano. Je však vzhled vůbec něčím podstatným? Ano, hraje určitou roli, člověk by se měl nějak udržovat, ale rozhodně to není ta podstata. Tím jádrem je právě naše chování, to jací jsme, jak cítíme, co děláme. Tohle všechno by mělo být tím nejdůležitějším. Tohle musí být vždycky nepřehlédnutelné. Bohužel tomu, tak často není.
Proč by měl rozhodovat vzhled a ne cit? Copak cit není silnější než nějaká skořápka. Přesným příkladem je například housenka z které se vyklube krásný motýl. Vždyť nám to již naznačuje i příroda. Důležité je však si toho zavčasu všimnout. Proč se lidé konečně nerozhlédnou kolem sebe a neuvědomí si, co je opravdu krásné? Proč si konečně neuvědomí podstatu tohohle života?
Vždyť to, co máme uvnitř je právě to, co dokáže náš život udělat krásnější než ve skutečnosti je. Proč se někdy taky trošku nepoddáme iluzím a nezapomeneme na to všechno, co nás v životě bolelo. Nejde úplně zapomenout, ale podívat se trošku dopředu, zamyslet se nad tím, co bych chtěl v životě udělat, čeho bych chtěl dosáhnout.
Důležité je si v hlavě srovnat svoje myšlenky. Udělat si ve všem jasno. „Být pěkný především duševně“. My si krášlíme svůj vzhled a mnohdy pečujeme nejméně o tu duševní stránku o tu podstatu. To, že se člověk každý den stresuje, tím se nikdo nezabývá, hlavně, že bude vypadat pěkně, ale to je tou největší chybou. Proč si myslíte, že se duševní stránka postupně projevuje i zvenku? Právě proto, že o ní není dostatečně pečováno. Je to, to nejcennější co máme, tak už si to konečně uvědomme. Nechci tady srážet vzhled a podobně. Neříkám, že vzhled by se měl zanedbávat, to ani náhodou. Jen si myslím, že není důležitější než náš vnitřek.
Myslím si, že tento citát byl řečen velmi pěkně. Je veliká škoda, že se nad ním lidé více nepozastaví a tohle všechno si neuvědomí. Lidé musí pochopit, že to co je uvnitř je nepostradatelné, to co máme uvnitř, nás dělá takovými, jakými jsme.
Michala Patková, Hostivice, 1.dubna 2007
Props
(Filip, 16. 10. 2017 21:23)